Referencie

Andrea Proková

Len náhodou som sa ocitla na tzv. píšťaľkarskej víkendovke v Zaježovej poriadanej Marekom Gondom, junákom, z ktorého bolo cítiť hudbu, tak že ju prenášal na ostatných. Nezúčastnila som sa samotného cvičenia hry na koncovky - špeciálne to píšťaly len s dvoma prostými dierami na koncoch. Po dva krásne mrazivé, no slnečné februárové dni, účastníci neodolali a vyhrávali na píšťalkách vonku - vôkol praskal sneh a žiaľ aj píšťaly, no za ten svieži zvuk to asi všetkým stálo.

Možno som mala šťastie, že som prišla neskoro a niekoľkokrát cvičené "Červené jabĺčko" sa mi nestačilo v prevedení rôznej úrovne zunovať. Sama takmer nepoznamenaná hudobným vzdelaním, ni zručnosťou som bola  o to nadšenejšia z umenia vylúdiť z týchto na pohľad dutých palíc nejakú škálu tónov, melódiu a hlavne prefuk, vracajúci ma do rozprávok Maťka a Kubka medzi ich ovečky a Dunča. Keďže koncovka nemá bočné hmatové otvory, tóny sa vyludzujú len (!) zmenou sily fúkania, prípadne zakrývaním spodného otvoru - napr. vibrato. Až neskôr som sa dočítala, že dobre urobená koncovka vydá prefukovaním 10 až 12 alikvotných tónov.

Hudba sa nezunovala cez deň nikomu a tak sme zažili divokú noc spontánnej hudby a tanca. Päť bong, dve didgeridoo, dózičky s ryžou čoby perkusie či hrnčeky s lyžičkami prenikli rytmom hlboko pod kožu, takže chtiac-nechtiac nôžky podupávali, prsty vyklopkávali a onedlho sme sa až neskutočne závratne mihali vo víre tanca a prachu, nad ktorým sa niesli hlasy dvoch dievčín, tu drsné, tu nežné, tu spievajúce známu pieseň, tu úplne neviazané, hrdelné a divoké, clivé či mrazivé.

Prítmie so sviečkami, prach, ten zvláštny spev akoby vyvierajúci z hĺbok duše, kombinácia nástrojov a súlad zdanlivo nespojiteľného a divoký aj jemný, no úplne uvoľnený tanec - akoby som v ten večer putovala niekoľkými krajinami hudby - pastierskym Slovenskom minulosti, s cigánskymi kočovníkmi až kamsi do Afriky, Indie a s dvojicou pevne spojenou tancom, no bez jediného dotyku prudko máchajúcich rúk, až do Austrálie. Z tohoto víkendu som si odniesla pocit, že autentická, surová hudba v procese tvorby zmôže niekedy oveľa viac ako takmer dokonalé, vyšperkované hudobné produkcie. Človeka priamo stŕha do víru tvorby, do akéhosi srdca hudby, ktoré každý môže v sebe objaviť, a nepoddať sa úlohe poslušného konzumenta odkázaného na počúvanie tvorby iných, tých "Umelcov".

Radim Kudelka

Měl jsem to štěstí být aktivním účastníkem semináře hraní na koncovou flétnu pod vedením Marka Gondy. Mnoho dojmů ve mně i téměř po dvou letech zůstává. Seminář se odehrával v krásném, oduchovnělém prostředí na farmě u Jevíčka. Bylo krásné počasí a my se tak mohli venku na slunci učit hrát slovenské lidové písničky. Pracovali jsme ve dvou skupinách, což umožnilo těm pokročilejsím dále pokročit a těm začínajícím seznámit se s nástrojem a nikam nespěchat. V průběhu dne nám Marek nabízel také různé rytmické cvičení, byl čas na individuální práci a konzultaci s Markem a také na to, prostě se jen projít ven nebo sdílet dojmy a radost ze společného tvoření.

Rád vzpomínám také na nenucené a uvolněné společné večery, které začínaly tím, že jsme se setkali u jídla, povídali si a někdy až do pozdních hodin hráli a zpívali, co jen nám přicházelo na srdce a potom na jazyk či do rukou. Na semináři byli krásní lidé, kteří se chtěli učit hrát na koncovku, kteří se chtěli zpřátelit a vtisknout také svou stopu do společné atmosféry.
Seminář se vyvíjel a dýchal v přirozeném rytmu - učení a odpočinku. Marek seminář vedl velmi jemným a zároveň pevným způsobem. Prostě nás provázel od úvodního seznámení až po Nedělní vystoupení, které bylo vyvrcholením a předvedením výsledků naší píle.